Jak správně postupovat při odpisech dlouhodobého majetku?

Odpisy jsou účetním způsobem vyjádřené opotřebení dlouhodobého majetku, ať už se jedná o hmotné nebo nehmotné aktiva. Dlouhodobý majetek se totiž obvykle nepoužívá jednorázově, ale slouží po delší dobu. S časem se jeho hodnota postupně snižuje, což se odráží i v účetnictví.

Celková částka odpisů za jednotlivé roky se označuje jako oprávky. Rozdíl mezi pořizovací cenou a oprávkami pak představuje zbývající hodnotu majetku.

Existují dva druhy odpisů: účetní a daňové. Ty se liší nejen způsobem výpočtu, ale také legislativními požadavky.

Účetní odpisy jsou regulovány zákonem o účetnictví. Slouží k vyjádření očekávaného snížení hodnoty majetku podniku a pomáhají zachytit jeho aktuální stav. Tyto odpisy také postupně “rozplývají” pořizovací cenu majetku do nákladů na prodané výrobky (což je využíváno v manažerském účetnictví).

Účetní odpisy se zaznamenávají jako účetní náklady (účtová skupina 55), zatímco oprávky (účtová skupina 08) se objevují v účetnictví jako korekce aktiv (s negativní hodnotou), protože snižují hodnotu majetku.

Způsob výpočtu účetních odpisů si stanovíte sami na základě odpisového plánu. Existuje několik možností výpočtu:

• Časové odpisy vyjadřují opotřebení za konkrétní období (například rok). Můžete je počítat rovnoměrně, když pořizovací cenu majetku rozdělíte doby jeho použitelnosti.
• Výkonové odpisy se vypočítávají na základě jednotek výkonu (například počet najetých kilometrů u vozidla).

Poznámka: Pokud vedete pouze daňovou evidenci, nemusíte se zabývat účetními odpisy.

Daňové odpisy představují část hodnoty dlouhodobého majetku, kterou si můžete odečíst z daní jako náklad v daném zdaňovacím období. Na rozdíl od účetních odpisů nemusí daňové odpisy přesně odrážet skutečné opotřebení majetku.

Výše daňových odpisů je stanovena podle zákona o daních z příjmů. Částky daňových odpisů se tak mohou lišit od účetních odpisů, což je potřeba uvést i v daňovém přiznání.

Daňové odpisy se nezaznamenávají v účetnictví a jejich výše se objeví až v daňovém přiznání. Na rozdíl od účetních odpisů lze daňové odpisy přerušit, čímž se prodlouží doba jejich uplatňování.

Prvním rokem odepisů se určuje, do jaké skupiny pro odpisy podle §30 ZDP patří daný majetek. Tabulka v příloze č. 1 ZDP vám pomůže s tímto zařazením.

Poté si vyberete způsob odpisování, který budete používat po celou dobu odpisování (nelze ho změnit během procesu).

• Rovnoměrné odpisy znamenají odečítání stejné částky z hodnoty majetku každý rok, dokud není majetek zcela odepsán. První rok odpisování je výjimkou, kdy se odečítá nižší částka.
• Zrychlené odpisy vyjadřují, že majetek je nejvíce využíván v počátečních letech. Nejvyšší odpis nastává ve druhém roce a následně se snižuje.

Zákon určuje minimální dobu a maximální sazbu odpisů. Můžete tedy potřebujete-li, odepisovat majetek déle nebo s nižší sazbou.

Volba metody odpisů závisí na vašich preferencích a situaci. Nemovitosti se obvykle odepisují rovnoměrně, movité věci zrychleně – to však není povinné.

Jakmile je majetek zcela odepsán, můžete si jej ponechat a dále jej využívat, nebo jej vyřadit z účetnictví.

K vyřazení majetku může dojít po dokončení jeho odepsání nebo během tohoto procesu (například prodejem nebo poškozením).

Způsob účtování při vyřazení závisí na dalším osudu majetku, často se jedná o prodej, fyzickou likvidaci, darování nebo převod do osobního vlastnictví.

Vyřazení obvykle probíhá ve dvou krocích:

• Nejprve se majetek vyřadí z evidence za pořizovací cenu (účtuje se na majetkovém účtu a účtu oprávek).
• Poté se zůstatková cena účtuje na nákladovém účtu (v závislosti na způsobu vyřazení) a na účtu oprávek.

Pozor! Pokud vyřadíte majetek z podnikání před koncem daňového období, můžete uplatnit pouze polovinu příslušného daňového odpisu za tento rok.