Model pěti sil Portera v analýze konkurenčnosti trhu

Porterův model pěti sil byl poprvé popsán v knize „Competitive Strategy: Techniques for Analyzing Industries and Competitors“ Michaela Portera v roce 1980. Porter definoval pět klíčových faktorů, které ovlivňují atraktivitu a ziskovost odvětví.

Síla dodavatelů se vztahuje k míře vlivu, který mají dodavatelé surovin, komponentů nebo služeb na odvětví. Čím silnější jsou dodavatelé, tím více mohou diktovat podmínky, jako jsou ceny nebo kvalita, což může ovlivnit ziskovost firem v daném odvětví. Síla dodavatelů může být určována několika faktory, včetně:

• Koncentrace dodavatelů: Čím méně dodavatelů dominuje na trhu, tím větší je jejich vyjednávací síla.
• Nedostatek substitutů: Pokud neexistují alternativní dodavatelé pro určité suroviny nebo komponenty, dodavatelé mohou mít větší vyjednávací sílu.
• Dostupnost substitutů: Pokud existují alternativní zdroje dodávek nebo surovin, snižuje to sílu dodavatelů.
• Náklady na změnu dodavatelů: Pokud změna dodavatele znamená vysoké náklady, obvykle to snižuje vyjednávací sílu odběratelů.

Příklady strategií reakce na silné dodavatele mohou zahrnovat cenová vyjednávání, hledání alternativních zdrojů dodávek nebo vertikální integraci s cílem kontrolovat vlastní dodávky.

Síla odběratelů se vztahuje k vlivu, který mají odběratelé produktů nebo služeb na cenu a kvalitu nabízených produktů nebo služeb. Čím náročnější jsou odběratelé, tím těžší podmínky mohou firmám vnucovat, což může ovlivnit jejich ziskovost. Síla odběratelů závisí na několika faktorech, včetně:

• Koncentrace odběratelů: Čím méně odběratelů dominuje na trhu, tím větší je jejich vyjednávací síla.
• Dostupnost substitutů: Pokud existují alternativní produkty nebo služby, snižuje to sílu odběratelů.
• Náklady na změnu dodavatelů: Pokud je změna dodavatele snadná a není spojena s vysokými náklady, obvykle to zvyšuje vyjednávací sílu odběratelů.

Příklady strategií reakce na náročné odběratele mohou zahrnovat přizpůsobení cen, zlepšení kvality produktů nebo služeb, nabízení dalších výhod pro zákazníky nebo segmentaci trhu s cílem uspokojit různé potřeby zákazníků.

Rivalita mezi stávajícími konkurenty se vztahuje k míře konkurence v daném odvětví. Čím větší je konkurence, tím obtížnější je pro firmy dosahovat vyšších marží zisku. Rivalita mezi stávajícími konkurenty může být určována několika faktory, včetně:

• Růst odvětví: Čím rychleji roste odvětví, tím větší je konkurence, protože firmy se snaží získat větší podíl na trhu.
• Rozdíly v nákladech: Firmy, které jsou schopny nabízet nižší ceny díky nižším výrobním nákladům, mohou vyvíjet větší tlak na konkurenci.
• Úroveň produktů nebo služeb: Firmy nabízející produkty nebo služby vyšší kvality mohou získat konkurenční výhodu a získat větší podíl na trhu.

Příklady strategií konkurence na trhu mohou zahrnovat diferenciaci produktů, snižování cen, inovace produktové nebo marketingové a expanzi na nové trhy.

Hrozba nových konkurentů se týká rizika vzniku nových firem na trhu, které mohou konkurovat se stávajícími hráči. Noví konkurenti mohou zvýšit konkurenci a snížit ziskovost stávajících firem. Hrozba nových konkurentů závisí na několika faktorech, včetně:

• Bariéry vstupu na trh: Čím vyšší jsou bariéry vstupu, jako jsou kapitálové, technologické nebo právní, tím menší je riziko vzniku nových konkurentů.
• Úroveň dostupných zdrojů: Firmy s většími zdroji, jako jsou kapitál, technologie nebo značka, mohou být odolnější vůči konkurenci ze strany nových hráčů.
• Loajalita zákazníků: Firmy s loajální zákaznickou základnou mohou být méně ohroženy konkurencí ze strany nových konkurentů.

Příklady strategií obrany proti novým konkurentům mohou zahrnovat investice do značky, snižování cen, zlepšování kvality produktů nebo služeb a upevňování vztahů se zákazníky.

Hrozba substitutů se týká rizika nahrazení produktů nebo služeb nabízených firmou substituty, tedy alternativními řešeními splňujícími stejné potřeby zákazníků. Substituty mohou snížit poptávku po produktech nebo službách daného odvětví a snížit jeho ziskovost. Hrozba substitutů závisí na několika faktorech, včetně:

• Cena substitutů: Čím nižší je cena substitutů, tím větší je riziko jejich nahrazení produkty nebo službami daného odvětví.
• Úroveň diferenciace produktů nebo služeb: Čím menší je rozdíl mezi produktem nebo službou daného odvětví a substitutem, tím větší je riziko jejich nahrazení.
• Loajalita zákazníků: Firmy s loajální zákaznickou základnou mohou být odolnější vůči substituci produktů nebo služeb.

Příklady strategií reakce na substituci produktů nebo služeb mohou zahrnovat investice do výzkumu a vývoje, diferenciaci produktů nebo služeb, snižování cen a marketing, který zdůrazňuje jedinečné vlastnosti produktů nebo služeb firmy.

Prostřednictvím analýzy těchto pěti prvků Porterova modelu pěti sil mohou firmy lépe porozumět konkurenčnosti trhu, identifikovat své silné a slabé stránky a činit informovanější strategická rozhodnutí, která jim pomohou dosáhnout úspěchu na trhu.

Analýza pěti sil Portera je komplexní proces, který vyžaduje sběr dat, analýzu trhu a hodnocení konkurence. Nástroje jako průzkumy trhu, finanční analýzy, analýzy SWOT a analýzy PESTEL mohou být užitečné při provádění analýzy pěti sil Portera.

Porterův model pěti sil je důležitým nástrojem analýzy konkurenčnosti trhu, ale má svá omezení. Výhodou modelu je jeho jednoduchost a srozumitelnost, ale může být také obtížný v praktickém použití a nemusí zohledňovat všechny důležité faktory ovlivňující konkurenčnost odvětví.