Mohu založit firmu?

Společnost vzniká založením společníky. Jsou členy nejvyššího orgánu společnosti – valné hromady. Mohlo by se zdát, že společníci jsou povinni splňovat restriktivní zákonné požadavky, ale pro členy tohoto orgánu neexistují žádná konkrétní omezení. Společníkem společnosti tedy může být jak občan EU, tak i osoba ze třetích zemí. Překážkou není zápis v rejstříku trestů. Pravděpodobně je to proto, že společníci nemají právo zastupovat společnost v podnikatelské činnosti.

Jednatelé tvoří statutární orgán společnosti s r.o. a mají právo ji zastupovat. Požadavky na tyto osoby jsou primárně popsány v Zákoně o obchodních korporacích. K potvrzení, že tyto požadavky skutečně splňují, předkládají také tzv. čestné prohlášení, ve kterém každý z nich prohlašuje, že:

1. má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu
2. v předchozích třech letech nebyl ohlášen jeho úpadek
3. je bezúhonný, tzn. nebyl pravomocným rozsudkem odsouzen za úmyslný trestný čin související s provozováním podnikatelské činnosti nebo s předmětem činnosti, kterou se bude společnost zabývat
4. neexistují u této osoby žádné překážky zakazující podnikatelskou činnost
5. neexistují u této osoby důvody zakazující výkon funkce člena statutárního orgánu

Jednatel předložením takového prohlášení zároveň souhlasí se jmenováním do funkce a se zápisem své osoby v této funkci do obchodního rejstříku.

Toto je jediná podmínka, kterou upravuje občanský zákoník. Osobou plně způsobilou k právním úkonům se rozumí zletilá osoba (18 let). Výjimkou jsou nezletilé osoby, které však uzavřely manželství nebo kterým soud přiznal plnou způsobilost k právním úkonům. Naopak členy představenstva nemohou být osoby, vůči nimž soud rozhodl o omezení jejich způsobilosti k právním úkonům.

Jednatelé společnosti by měli k čestnému prohlášení připojit potvrzení o bezúhonnosti z rejstříku trestů země, ze které pocházejí. Takové osvědčení by měl do češtiny přeložit soudní překladatel.

Tato podmínka přímo souvisí s bodem dva čestného prohlášení. Takovou překážkou je situace, kdy byl na majetek dané osoby vyhlášen konkurz nebo když soud zjistil, že majetek nepostačuje ke krytí pohledávek věřitelů. Překážka zaniká uplynutím tří let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu.

Dosud je upravovala závěrečná ustanovení zákona o obchodních korporacích, dnes je však tento pojem v souladu s evropským vzorem nahrazen rozhodnutím soudu o takzvané diskvalifikaci.

Rozhodnutí soudu o diskvalifikaci může být vydáno během insolvenčního řízení, ale i mimo něj. V obou případech jej lze vydat i bez žádosti.

V rámci insolvenčního řízení může zahrnovat osoby, které byly v době rozhodování o zahájení insolvence jednatelé nebo plnily podobnou roli, pokud přispěly k úpadku společnosti. Diskvalifikace se může týkat i těchto osob, pokud nastoupily do funkce v průběhu insolvenčního řízení a přispěly ke snížení majetkové hodnoty dlužníka.

Rozhodnutí o diskvalifikaci může být vydáno mimo insolvenční řízení, pokud jsou okolnosti nasvědčující tomu, že daná osoba, v době rozhodnutí o zahájení insolvence, již nevykonávala výše uvedené funkce, ale předtím vykonávala povinnosti jednatele a přispěla k úpadku společnosti.

Důkazní břemeno spočívá na osobě, která má být diskvalifikována. Proto musí jednatel nebo osoba v obdobné funkci prokázat, že svou funkci vykonával s náležitou péčí.

Nedodržení některého z výše popsaných právních předpokladů má samozřejmě své důsledky. Pokud byla ustanovena osoba, která je k výkonu funkce ze zákona nezpůsobilá, hledí se na její jmenování do funkce, jako kdyby k němu nedošlo. Práva třetích osob zde chrání obchodní zákoník, který stanoví, že zrušením jmenování nevhodné osoby nejsou dotčena práva nabytá v dobré víře třetími osobami. Přestane-li člen statutárního orgánu splňovat výše uvedené předpoklady, funkce zaniká.

Zákon ukládá zvláštní sankci v situaci, kdy osoba porušila rozhodnutí soudu o vyloučení (diskvalifikaci) jednatele. Taková osoba odpovídá za splnění všech závazků společnosti, které jí vznikly při výkonu své funkce v rozporu s rozhodnutím soudu.